Myslela jsem si, že nikdy nebudu muset projít krizí. Spletla jsem se.

2.7.2016

Vzpomínám si, že v troufalosti svého pozdního dospívání jsem si myslela, že nikdy nebudu muset projít krizí. Věděla jsem, že má identita je v Bohu a to je celé. To mě provede životem až do hrobu. Spletla jsem se.

Měla jsem život, jaký jsem si plánovala.
Potom se oděv začal párat.

Za uplynulých dvacet pět let, a zvláště posledních patnáct, jsem se sama sebe mnohokrát zeptala: „Kdo vlastně jsem?“ Je úžasné, kolikrát se v životě k této otázce vracíme. Je jako otravná moucha, která ne a ne odletět. Zaženete ji a na chvíli odletí, ale znovu a znovu se vrací. Nakonec ze zoufalství popadnete plácačku, plácnete a vítězství je nakonec vaše! Trvá to však jen chvilku a už zase slyšíte bzzz, bzzz… a celý proces začíná nanovo.

Jak naložit s touto otravnou mouchou, která nás nenechá na pokoji? Je možné odpovědět na otázku „Kdo vlastně jsem?“ jednou provždy?

Myslela jsem, že mám odpověď vyřešenou: V šestnácti jsem dala svůj život Kristu a udělala z něj ústřední bod své identity. V osmnácti jsem odmaturovala jako premiantka celého ročníku se samými jedničkami. V devatenácti jsem se vdala za svou školní lásku a v jednadvaceti jsem odešla ze San Diega studovat teologii na Franciscan University ve Steubenville v Ohiu.

V Ohiu jsme si museli několik let tvrdě zvykat, ale zvládli jsme to. Stali jsme se součástí živého katolického společenství rodin. Promovala jsem jako třetí nejlepší z ročníku a získala diplom z teologie. Můj manžel rozjel svou vlastní firmu. Rok jsem pracovala v hnutí pro život a pak se narodil náš báječný syn Michael.

Měla jsem život, jaký jsem si plánovala – dobrý manžel, zdravý syn, křesťanské společenství, intelektuální vyžití, vztahy s lidmi, kteří mě podporovali, a dům v pěkné čtvrti. Můj život byl jako oděv beze švů. Všechno k sobě krásně přiléhalo: společenský život, duchovní život, práce na částečný úvazek a intelektuální život, to všechno se točilo kolem téže katolické komunity.

Potom se oděv začal párat. Můj manžel mnoho let zápasil se svou osobní identitou. V určitých krizových momentech Bůh zasáhl a problém se na chvíli skryl pod povrch, pak se vše ale zase vynořilo nanovo. Vyčerpala jsem všechny strategie, jak se s tím vyrovnat. Přestěhovali jsme se, zapojili se do katolického společenství a založili jsme rodinu, problém se však vždy vynořil znovu.

Když byly našemu synovi Michaelovi skoro tři roky, dohodli jsme se s manželem na dočasné odluce s úmyslem, že se později, až se konflikty prokoušeme, dáme opět dohromady. Celý příští rok jsem prožívala jedno z nejtemnějších období svého života. Má mysl byla tak zahlcená bolestí, že jsem neměla ani pomyšlení na to, že bych se modlila vlastními slovy. Uchýlila jsem se k opakovacím modlitbám, aby mi poskytla slova. Úpěnlivě jsem prosila nebesa o pomoc a objevila Marii jako svou matku a svaté jako své přátele.

Během této doby mě mí přátelé často nabádali, abych jim zavolala, když mi nebude dobře. Brzy jsem si uvědomila, že je to nemožné. Nemohla jsem zvednout telefon a říct: „Ahoj, tady Katrina. Volám jen, abych ti řekla, že je mi zle a jsem v depresi a ani si nejsem jistá, že to zvládnu.“

Takhle jsem to dělat nemohla. Potřebovala jsem, aby mi zavolali oni. Poprosila jsem tedy pět žen ze své sdílecí skupinky, aby si každá vybrala jeden den v týdnu a zavolala mi. S jejich pomocí jsem přestála nejhorší měsíc svého života a začala se škrábat zpátky nahoru.

Potom Bůh prolomil mou temnotu.

Jednou večer na ženském modlitebním setkání jsem náhle ucítila, jako bych se koupala v proudu světla. Stála jsem tam a nořila se do světla, protože až do té doby jsem si vlastně vůbec neuvědomovala, jak temná moje temnota byla.

V tu chvíli mi Bůh ukázal, jakou cenu má kontrast. Stejně jako rodiče učí své děti pokyny vpravo/vlevo, nahoru/dolů, dovnitř/ven, zastav/běž, tak nás učí i Pán skrze kontrast. Učí nás skrze světlo a tmu, naplnění a vyprahlost, radost a smutek, blízkost a opuštěnost. Byla jsem tak vděčná, že přišlo světlo a prorazilo mou temnotu, i když všechnu bolest neodstranilo.

Co bylo pramenem mojí bolesti? Byla to bolest rozbité identity. Celý svůj dospělý život jsem žila a pohybovala se v prostředí, kde je manželství svátost, odraz Kristova nerozlučitelného pouta lásky k církvi. Díky mé roli vedoucí mládeže a pak farní katechetky mí přátelé a rodina věděli, že jsem věřila v manželství jako trvalý závazek. Ale teď, když mé manželství ztroskotalo, už jsem nebyla odrazem Kristovy trvalé lásky k církvi. Bylo mi, jako kdyby někdo vzal mou identitu, položil ji na stůl a rozbil ji na milión kousíčků. Oděv beze švů se nejen páral – trhal se vejpůl.

Nejdřív jsem dcera,
až potom nevěsta!

Toho roku na mé třicáté narozeniny mě ale Pán naučil něco, co úplně změnilo můj život. V modlitbě mi řekl, že jsem nejdřív dcera, potom nevěsta.

Nejdřív dcera, potom nevěsta! Někde po cestě, na které jsem se pokoušela pochopit svou identitu ženy, jsem zapomněla tu nejzákladnější pravdu mého života: Dřív než jsem se stala manželkou, matkou, přítelkyní, učitelkou nebo studentkou, jsem byla dcera Boží. Bůh ve svém milosrdenství strhnul pochybný základ ze slámy, o kterém věděl, že nevydrží, a položil nový ze zlata a drahého kamení.

Dokonce jsem narazila na čtení z Písma, které výstižně popisovalo mou situaci:

Tvým manželem bude tvůj stvořitel,
Hospodin zástupů je jeho jméno;
Tvým vykupitelem je Svatý Izraele,
nazývá se: Bůh celé země.
Ano, jak opuštěnou ženu, sklíčenou na duchu,
povolal tě Hospodin.
Může být zavržena manželka z mládí?
– pravil tvůj Bůh.
Na maličkou chvilku jsem tě opustil,
avšak s velkým slitováním se tě znovu ujmu.
Skryl před tebou svou tvář jen na chvíli
ve věčné lásce se však nad tebou slituji
– pravil Hospodin, tvůj vykupitel (Iz 54,5–8).

Od svých třicátin jsem už nikdy nebyla stejná. Samozřejmě jsem musela znovu promyslet mnoho věcí, o kterých jsem si myslela, že jsou uzavřené: Mám se vdát? Mám zůstat svobodná? Mám pracovat? Jak moc mám pracovat? Mám zůstat ve Steubenville? Mám se přestěhovat zpátky do San Diega? Avšak jediná otázka, kterou už jsem si nikdy nemusela znovu položit, je: „Kdo jsem v Božích očích?“ Od toho dne, který mi změnil život, byla má ženská identita pevně zakotvena v pravdě, že jsem nejdřív dcera, potom nevěsta.

Pro každou ženu je to výchozí bod její cesty: Vědět, že je dcera Boží dřív než všechno ostatní. To je skálopevný základ, který nemůže zničit sebevětší příval deště, větru, pohromy nebo bolesti.

Proč je to tak důležité? Protože znát Otcovu lásku je srdcem evangelijního poselství. Ježíšovo poslání zahrnovalo mnoho rovin, včetně odhalení Boha jako „Abba“, „Otce“. Když učedníci Ježíše požádali, aby je naučil modlit se, začal slovy: „Abba, jenž jsi na nebesích …“ V listu Římanům 8,15 píše svatý Pavel tuto skvělou zprávu, aby zvěstoval Boží otcovství: „Nedostali jste přece ducha otroctví, že byste museli zase znova žít ve strachu. Dostali jste však ducha těch, kdo byli přijati za vlastní, a proto můžeme volat: ‘Abba, Otče!’“ Tato zpráva patří na každý billboard u každé silnice, aby nám tuto neochvějnou pravdu neustále připomínal.

Zpracováno podle knihy (redakčně upraveno):

Být ženou

Katrina J. Zenová
Info a běžná cena: brožovaná 152 stran, 159 Kč
Téma: spiritualita
Edice: Malý duchovní život
Vydáno: 2014
Objednací číslo: 101856
Druh zboží: kniha

Anotace knihy Smysl a význam těla? Kdo vůbec myslí na takové věci! Jako zaměstnané ženy si sotva najdeme čas, abychom se soustředily na spletitosti svých (velmi komplikovaných!) duchovních cest, a už vůbec ne na otázku, proč nás Bůh stvořil s tímto konkrétním tělem. Spíše si vystačíme s minimálními nebo udržovacími dávkami – dopřejeme si právě tak akorát citové a duchovní potravy, abychom zvládly každý další den. Avšak úplně v nitru cítíme hlubší touhu. Chceme vědět, že v životě jde o víc než o zvládání deseti hromad prádla, opravování domácích úkolů nebo hledání toho „pravého“ na internetové seznamce. Tu a tam unikne z našeho srdce naléhavé volání a odvážíme se zeptat: „Kdo vlastně jsem?“ Pokud jste si někdy tuto otázku položily, nejste samy! Matky, které vypravily své poslední dítě na vysokou školu, vdovy, co se cítí být vyloučeny ze života, i svobodné pracující ženy, svírané otupující rutinou každodenního života, všechny vstoupily do stejné otázky. Díky poznání papeže Jana Pavla II. a jeho teologii těla se můžeme jako ženy s touto otázkou vyrovnat s novou silou a elánem. Můžeme odhalit ženského ducha a objevit jeho význam pro cestu každé ženy a definitivně odpovědět na otázku: „Kdo vlastně jsem?“ (z aurtorčina úvodu knihy) Katrina J. Zenová je spoluzakladatelkou hnutí „Women of the Third Millenium“ – Ženy třetího tisíciletí (www.wttm.org) a zakládající koordinátorkou Centra pro teologii těla a kulturu Jana Pavla II. v diecézi Phoenix. Oblíbená přednášející na duchovních obnovách, autorka knih The Body Reveals God: A Guided Study of Pope John Paul II’s Theology of the Body (Tělo zjevuje Boha: Průvodce po teologii těla Jana Pavla II.) a Když život nejde podle tvých představ. Katrina je zapálená turistka, nadšená tanečnice tanga a šťastná matka svého mladého syna Michaela.
Dobrozdání Kniha být ženou mě naplňuje velikou radostí a je pro můj život důležitá. Nejprve jsem si musela odpovědět na otázku: Kdo jsem? (je hned v úvodu této knížky) Jsem žena středního věku, milovaná dcera, manželka, matka, sestra, snacha, tchyně a babička .Jsem žena ,která mohla dát svůj život Kristu a poznat ho osobně jako blízkého přítele. Setkat se s Ním od srdce k srdci.Kdo jsem v Božích očích? Cítím se chtěná milovaná Boží dcera a nemusím vše zvládat sama .Mám velikou důstojnost. Více se můžete dočíst v devíti kapitolách této knihy.MK[**]
Nabídka podobných titulů: - tituly od tohoto autora: Zenová Katrina J. - tituly z této edice: Malý duchovní život - Tituly k tomuto tématu: spiritualita - Knihy od tohoto původce: Karmelitánské nakladatelství