´Nemám rád feminismus ani feministky…´

30.3.2024

´Nemám rád feminismus ani feministky…´"První den v týdnu, když začínalo svítat, šly ženy ke hrobu a nesly vonné masti, které předtím připravily." (Lukáš 24,1)

"Jsem muž, nemám rád feminismus ani feministky." Tato slova by dnes stačila k vyvolání ostré polemiky, já se však přes propast času obracím k vám – ženy, které jste šly o velikonočním jitru ke hrobu. Za vašich dob byly ženy úplně na okraji společnosti. Nikdo je nebral vážně, nikdo s nimi doslova nepočítal (dokonce i počty účastníků historických událostí zahrnovaly pouze muže).

Ani evangelisté – opět muži – nebyli v tomto směru výjimkou. Zaobírali se především „mužskými“ záležitostmi a vaši trvalou přítomnost zaznamenávali pouze okrajově, dalo by se říci v poznámkách pod čarou, či spíše mezi řádky. Proto v evangeliích (a nejen v nich) vystupují především muži. S jedinou výjimkou, kterou můžeme sledovat právě v nadcházejících velikonočních dnech.

Dochází k situaci, kdy se muži musejí spolehnout na svědectví vás, žen. Z jednoduchého důvodu: žádný mužský svědek se nenašel. Je opravdu ostudné, co se po Ježíšově smrti na kříži událo. Všichni učedníci – dokonce i ten jediný, který spolu s vámi vytrval na Golgotě – se ukryli do bezpečí a neodvažovali se vystrčit nos. Čekali, až se situace trochu zklidní, až se vše vrátí zpátky do normálu. Jako kdyby to – po všem Ježíšově působení – bylo možné! Jako muž zcela chápu jejich důvody a rozpoložení. Svou zbabělost nevnímali jako zradu. Naopak, sami se cítili být zrazeni svým Mistrem, do něhož vložili všechny naděje. Po celé tři roky se zaobírali představami nejrůznějších výsad a odměn. Nyní, po tvrdém střetu s realitou světa, byli nutně bezradní, frustrovaní a zmatení. Potřebovali se stáhnout z veřejného dění a vzpamatovat se. Podobně jako politici po utrpěné volební porážce.

Něco takového vás vůbec nenapadlo. Ač jste rovněž byly naplněny žalem ze smrti milovaného Pána, nezaobíraly jste se myšlenkami na neradostnou budoucnost. Nedokázaly jste takticky vyčkávat, kam se události pohnou. Neuměly jste rázem zapomenout na přízeň srdcí, jež vás spojovala s Ježíšem. Nedbaly jste na perzekuce židovských starších ani římských vojáků a šly jste vykonat to, co bylo potřeba podle zákonů lidských i Božích. Šly jste posloužit alespoň mrtvému Ježíšovu tělu. Přestože vás muži s oblibou považují za málo racionální, je zřejmé, že jste i ve svém zármutku uvažovaly zcela logicky. Vzaly jste s sebou všechny potřebné masti a cestou uvažovaly, kdo vám odvalí kámen od hrobu. Naštěstí to nebylo třeba…

Nadešla chvíle, kdy i na vás padla bázeň. Nebály jste se na Golgotě, vojáků ani farizeů, ale teprve nyní, když jste narazily na prázdný hrob a promluvil k vám anděl. Ani zde však netrvalo dlouho, než se váš strach proměnil v radost – a službu. Rozběhly jste se do města a všem zvěstovaly onu úžasnou novinu. Opět jste musely čelit nepřijetí, nepochopení, výsměchu a ústrkům. Nezajímaly vás; vaše vnitřní radost to všechno neskonale převyšovala. Vy jste nepotřebovaly fyzické důkazy Ježíšova zmrtvýchvstání (jako apoštolové), vám zcela dostačovala jistota srdce.

Skláním se před vámi s hlubokou úctou a děkuji vám za zvěstování evangelia. V ryze mužském světě by zřejmě opravdu Ježíšovo působení skončilo smrtí na kříži. Díky vám se tak nestalo. Díky vám i za to, že jste svým neokázalým způsobem osvědčily všechny vlastnosti a schopnosti, které chybí nám mužům. Ty, jež jsou vaší výsadou a doménou. Ty, které určují vaši nesmírnou důstojnost a úlohu v tomto světě. Ty, o nichž nic netuší mnozí muži ani současný feminismus a jeho aktivistky.
 

Zpracováno (a redakčně upraveno pro web) z knížky:

 Náhled

Sekce: čtenářský koutek   |   Tisk   |   Poslat článek známému