Rozhovor s Bohem může být přímý a živý, smí obsahovat spory, otázky i nářky

14.3.2017

Kdo se chce rozhodovat vědomě křesťansky, měl by své otázky nejen vnímat a přemýšlet o nich, nýbrž je i zahrnovat do modlitby, to jest vyprávět o nich Bohu v časech ztišení. Bohu nic nemůžeme ani nemusíme namlouvat. Měli bychom mu zcela upřímně předkládat svá nejniternější, nejintimnější hnutí, i ta, která nás samotné rozčilují či zahanbují.

Náš život bude spokojenější a radostnější, když se naučíme Bohu i děkovat

Rozhovor s Bohem smí být přímý a živý, smí obsahovat spory, otázky a nářky. Pro mnoho lidí je snadné modlit se, když zažívají něco „negativního“. Když se jim ale daří dobře, dost rychle na Boha zapomínají. Měli bychom vědomě děkovat Bohu za dobro, které nám prokazuje, chválit ho a velebit. Náš život pak bude svobodnější, spokojenější a radostnější.

Když stojíme před nějakým rozhodnutím…

Kdo stojí před nějakým rozhodnutím, měl by s Bohem pohovořit o tom, co jím hýbe – o svých touhách a pochybnostech, nadějích a obavách, o své rozpolcenosti, o tlacích a nechuti, o radostném očekávání a nadšení.

S pohledem upřeným na Boha se nenecháme tak snadno přemoci

Modlitba možná na konkrétní situaci či věcných danostech nic nezmění a stěží lze také počítat s přímým Božím zásahem, ale proměňuje samotného člověka, který se modlí – bude otevřenější a svobodnější. S pohledem upřeným na Boha se dokáže snáze vzdát nějaké alternativy a jejího kouzla. Učí se přijímat skutečnost i s tím, co je na ní nevyhnutelné. Nenechá se tak snadno přemoci ochromujícími náladami. Bude vděčný za vše, co je na jeho volbě dobré.

Z knihy: